Světový fotbalisti

                                    Životopis:Zinedine Zidane

 Životní příběh Zinedina Yazida Zidana zní jako pohádka. Narodil se jako páté dítě alžírským přistěhovalcům žijícím na chudinském předměstí Marseille. Odmalička žil fotbalem. V osmi letech vstoupil do týmu US Saint-Henri, odkud přestoupil do Septemes Sports Olympiques. Většinu svých vrstevníků herně převyšoval a byl přirozeným vůdcem i pro starší chlapce. Ve čtrnácti letech uzavřel smlouvu s týmem Cannes a v šestnácti za něj nastoupil v první lize.

    V městě na jihu Francie také potkal svou budoucí manželku Veronique. Když však po sezoně 1992 Cannes spadlo do druhé ligy, rozhodl se přestoupit do Bordeaux, které v té době také hrálo druhou ligu. On a Christophe Dugarry pomohli týmu nahoru a dostali ho do evropských soutěží. V sezoně 95-96 se mužstvo dostalo dokonce do finále poháru UEFA, kde ho zastavil až Bayern Mnichov.

    V bordeauxkém období začala také Zidanova reprezentační kariéra. Na domácím stadionu v Bordeaux hrála v srpnu 1994 Francie s Českou republikou a prohrávala 0:2. Zidane nastoupil až v 63. minutě, ale dokázal zápas svými dvěma góly vyrovnat.

    Mladého Zidana si začali stále více všímat dva trenéři - Alex Fergusson z Manchesteru a Marcello Lippi z Juventusu. Ale Fegusson dlouho přemýšlel, jestli Zidane není příliš drahou koupí, a tak mu ho nakonec vyfoukl Lippi. "Zizou" se po sezoně 95-96, kdy vyhrál titul nejlepšího hráče francouzské ligy, stěhoval do Turína za 3,2 milionu liber.

    Rok 1996 však přinesl Zidanovi i zklamání. Nastupující hvězda nezvládla svou roli a svými slabými výkony nepomohla Francii na mistrovství Evropy 1996. Francie zůstala před branami finále po penaltovém rozstřelu s Českou republikou. Zidane prostě nezvládl závěr sezony, v níž odehrál šedesát zápasů a skončil totálně vyčerpaný.

    Příchod do Juventusu ještě zvýšil Zidanovu slávu. Klub vyhrál dvakrát po sobě Scudetto, ale ve finále Ligy mistrů proti Dortmundu ani proti Realu neuspěl. Zidane byl v tomto období hlavní osobností „bianconeri“.

    V létě roku 1998 Francie vyhrála mistrovství světa. Zidane, kterého spousta lidí kritizovala za slabé výkony v průběhu turnaje, všechny umlčel dvěma trefami ve finále proti Brazílii. Na konci roku získal Zizou Zlatý míč i cenu pro nejlepšího hráče světa udělovanou FIFA.

    V následující sezoně se Juventusu na dlouhou dobu zranil Alessandro del Piero, brilantní technik s citem pro přihrávku, jehož nikdo nedokázal nahradit. Tým spadl na šesté místo tabulky a trenér Lippi od něj odešel již v průběhu sezony. Nahradil ho Ancelotti, který odvedl výborný kus práce a vedl tým k jistému vítězství v lize. Zbabraný konec sezony však všechno zkazil. Na Zidana se snesla obrovská vlna kritiky, že nedokáže týmu pomoci, když je to nejvíce třeba a hráč začínal být znechucen.

    Náladu si spravil na EURU 2000, kde jako pravý vůdce dovedl tým až do vítězného finále. Na konci roku znovu získal cenu FIFA. V sezoně 2000-01 ale znovu nedokázal zvítězit s Juventusem a učinil konečné rozhodnutí. Za neuvěřitelných 46 milionů liber odešel z Turína do Realu Madrid, nejlepšího celku současnosti. Po počátečních problémech se skvěle adaptoval a stal se hvězdou týmu hvězd, který v roce 2002 opět vyhrál Ligu mistrů. UEFA pak Zidana ocenila jako nejužitečnějšího klubového hráče sezony 2001/2002.

    Na mezinárodní scéně však musel Zidane v roce 2002 překousnout hořkou pilulku. Kvůli zranění takřka nezasáhl do bojů na mistrovstí světa v Japonsku a Koreji a favorit šampionátu Francie, který bez něj působil bezradným dojmem, vypadl již v základní skupině.

    Na Euru 2004 v Portugalsku se už Francii dařilo více, ale narazili ve čtvrtfinále na houževnatého pozdějšího vítěze turnaje Řecko a vypadli a Zidane se rozhodl ukončit reprezentační kariéru. Když se ale v kvalifikaci mistrovství světa Francii nedařilo, uslyšel Zidane údajně temný hlas, který ho přiměl své zemi pomoci. Rozdíl byl ihned znát a Francie postoupila na závěrečný turnaj do Německa, kde Zizou hodlal ukončit fotbalovou kariéru.

    Tam si Zidane po nepodařené sezoně v Realu, kdy nezískal žádný pohár, spravil chuť. Rozjezd Francie byl nevýrazný. Avšak postoupili ze skupiny a Zidane k tomu přispěl skvělými výkony. Ve čtvrtfinále s Brazílií Zidane předčil všechny jihoamerické kouzelníky a přesnou přihrávnou na Henryho rozhodl zápas.

    Francie se dostala do finále a tam narazila na Itálii. Zápas se vyvíjel přesně tak, jak si Francie přála. Zidane zařídil proměněnou penaltou jednobrankové vedení, o které však ještě do poločasu Francie přišla, kdy vyrovnal Materazzi. V základní hrací době už se nic nestalo, a tak přišlo na řadu prodloužení, kde měl Zizou na hlavě stříbrný gól, ale Buffon ho skvělým zákrokem vynuloval. Ve stodesáté minutě Materazzi slovně urážel Zidana a ten ho hlavou napadl a byl vyloučen. Francie pak v penaltovém rozstřelu prohrála.

    Zidane si určitě takový konec kariéry nepředstavoval. Na turnaji předváděl výkony z dob své největší slávy. Avšak deset minut před koncem turnaje a celé své kariéry byl vyloučen a konec zápasu tak sledoval v slzách v šatně. Jedinou útěchou tak pro něj může být, že byl zvolen nejlepším hráčem celého turnaje. Fotbalová veřejnost tím přišla o jednoho z nejlepších fotbalistů v historii, kterého jen tak někdo nenahradí.